Projekt je součástí lokality, která se postupně v souladu s metropolitním plánem Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy mění z dnešních brownfieldů na obytnou zónu. Povede od areálu Lihovar až ke smíchovskému nádraží, které v současné době taktéž prochází rozsáhlou rekonstrukcí pod názvem Terminál Smíchov. Směrem dále do centra probíhá výstavba projektu Smíchov City s dalšími 400 000 m² bytových, administrativních, obchodních či veřejných ploch.
Zlíchovský lihovar je bývalý průmyslový areál v Praze na Zlíchově, který se nachází mezi ulicemi Nádražní a Strakonická. Lihovar založil v roce 1880 Siegmund Fischl a Adolf Rosenbaum a pod jménem Lihovar Fischl a synové se brzy stal jedním z největších producentů lihu v Čechách. Během druhé světové války byl ale provoz kvůli židovskému původu majitelů ukončen. Po válce byl areál znárodněn. Po roce 2000 se výroba zastavila a továrna chátrala, nový vlastník se o něj nijak nestaral. Nakonec komplex získala v roce 2021 společnost Trigema Marcela Sourala a ve spolupráci s ateliérem Davida Černého Black n› Arch se místo rychle změnilo.
Od roku 2022, kdy byla zahájena výstavba projektu Lihovaru Smíchov, zde postupně ve třech etapách vznikne celkem 550 bytů, přes 7 tisíc m2 komerčních ploch různého užití, řada obchodů a gastronomických provozů. Prvním dokončeným objektem projektu byla konverze historické budovy varny (destilovny) na kulturní centrum, ve kterém je umístěna galerie Musoleum se stálou expozicí Davida Černého a hostujících umělců. Další vzpomínkou na dřívější lihovarnickou slávu je původní cihlový komín, ve kterém v druhé etapě vznikne vyhlídka na Prahu.
„Lihovar budujeme s vizí nové rezidenční čtvrti, která nabízí bydlení v unikátní atmosféře spojené s kulturními a gastronomickými zážitky. Realizaci jsme zahájili rekonstrukcí památkově chráněného objektu bývalé varny lihu, nyní již dokončená první etapa nabízí byty jak k prodeji tak k pronájmu, druhá etapa, kterou jsme již zahájili, bude nabízet stejný mix bydlení, mimo jiné i v ikonickém obytném komíně, ale také krytý vnitroblok s food marketem a prostory pro kulturu. Architektonický výraz bude opět industriální s továrními komíny, pilovými střechami, fasádami z červených cihel a členěním oken.“ říká Erik Březina, ředitel realizace developerských projektů společnosti Trigema Development
Koncept areálu je reminiscencí archetypální továrny a přímo souvisí s dědictvím průmyslové architektury – cihelné tovární bloky s dominantou komínu v jižním vstupu na Smíchov. Objekty reflektují tradiční zástavbu smíchovských bloků a parafrázují historickou, syrově industriální architekturu. Areálem povede linka historické železniční vlečky, která spojuje jednotlivé části obytných bloků. Do jižní etapy areálu vstoupí vlečka velkým portálem od zastávky MHD Lihovar a započne tak linii jdoucí mezi bytovými domy, komerčními a gastronomickými prostory i kolem galerie Musoleum Davida Černého.
Partery budou netradičně protkány konstrukcemi industriálních produktovodů s vyrůstající zelení. Povrchy tvoří kombinace nových i starých materiálů, dlažby kovové konstrukce, potrubí, zbytky strojů nádob a podobně. Vše, co se povedlo zachovat z původního areálu, bude uplatněno v novém areálu jako odkaz na původní účel území.
První, již dokončený severní blok nabízí 246 bytů se širokou škálou možností bydlení. Od malých bytů 1 + kk až po velkorysé 5 + kk nebo penthousy. Domy „objímají“ zelený vnitroblok, ve kterém se schovává hřiště mateřské školy a ovocný sad. Nabízí volný průchod areálem, a tím i klidnou alternativní cestu k rušným smíchovským ulicím.
Blok střed – druhý, jehož výstavba byla slavnostně zahájena začátkem září – bude kromě bydlení pro rezidenty nabízet také kulturní a gastronomické zážitky pro širokou veřejnost. Vstup do druhé etapy areálu od jihu bude tvořen majestátním dvojpodlažním portálem, který návštěvníky zavede do zastřešeného, ale stále venkovního prostoru foodmarketu. V této části stojí, od roku 2002 památkově chráněná, původně budova varny, která již byla plně zrekonstruována a nyní v ní sídlí galerie Davida Černého. V rámci druhé etapy se počítá i s výstavbou rozhledny na vrcholu komínu a multifunkčním prostorem, ve kterém se budou pořádat nejrůznější kulturní akce.
Unikátní obytný komín a expresivní budovy třetího bloku vytvoří onu pomyslnou jižní bránu do města. Výrazné tvary bytových domů budou opět narativní formou industriálního charakteru místa, svým provedením a náplní ale převedené do současnosti. A tak v domě s pilovou střechou nebo v monumentálním komínu najdete opět širokou škálu bytů. Celý projekt by měl být dokončen v roce 2026.
Severní etapa
Rezidenční komplex první, již dokončené severní etapy sestává z domovního bloku a veřejného prostoru na opačné straně ulice U Lihovaru. Komerční prostory jsou umístěny v prvním nadzemním podlaží na úrovni terénu. Předzahrádky komerčních prostor dobře navazuji na veřejný prostor a jsou v parteru zvýrazněny pro lepší organizaci prostoru – výškové a prostorově však nevybočují, ničemu nepřekážejí. Zapadají tak dobře do konceptu rozmanitosti povrchů. Odvodnění společných prostor je zčásti řešeno dešťovými záhony, zbytek přes společnou akumulaci do areálu vracenou formou vody pro kapénkové závlahy. V parteru jsou použity zbytky původních dlažeb a obrub zachráněných z původního lihovaru. Stejně tak jako části pohledových konstrukcí ve vnitrobloku tvořící postindustriální charakter místa. Z produktovodových konstrukcí vyrůstají popínavé druhy rostlin a tvoří tak autentickou postindustriální krajinu. Pražská mozaika na veřejných komunikacích má vtisknutý místní motiv rámu s lahví.
Na odlehlé straně ulice U Lihovaru jsou dětské hřiště, psí park a kiosek s veřejným WC. Lemovány jsou zbytky cihelných a betonových zdí z původních skladových budov, se streetartovým pojetím technologií lihovaru, který se propisuje i do ztvárnění herní plochy streetballového hřiště.
Ve vnitrobloku je nejvíce viditelným prvkem produktovodová brána. Tvoří ji velkoformátové potrubí, které má na jedné straně vyřezané otvory pro květiny a na straně druhé otevřenou kalhotu, ve které je ve výšce vysazena bříza. Socha torza konstrukcí společně s materiálovou mozaikou parteru nabízí neokoukaný prostor vnitrobloku, který poutá pozornost pohledů nejen ze všech bytů.
Místní potkávací body jsou dobře rozeznatelná a zapamatovatelná místa. Díky příběhu každého z nich je snadné říci „potkáme se pod flaškou, produktovodem, květníkem nebo ve velkém průchodu“. Každé místo v Lihovaru má svůj příběh.
Koncepčně jednoduché společné prostory jsou doplněné luxferovými nadsvětlíky a fotkami původního areálu od Dana Materny. Lavičky jsou ze zachovalých konstrukcí potrubí či motorů, stěny ze sudů a elektrorozvaděčů.
V suterénech jsou navrženy podzemní hromadné garáže. Vjezd do garáže je řešen formou velkoformátového muralu s motivy areálu.
Ostatní nadzemní podlaží jsou využívána pro bydlení. Prostorné obývací místnosti s kuchyní jsou zvětšené lodžií s přesahem. U větších bytů je hlavní ložnice řešena formou master bedroom s walk-in šatnou a vlastní koupelnou. Místo pro pračku a provoz bytů je řešené samostatnou komorou. Část dispozic je loftových.
Tepelný komfort v interiéru bytů zajištují lokální rekuperační jednotky s funkcí freecooling, která slouží pro předchlazení bytu v letních měsících v noci. Dále jsou byty vybaveny podlahovým vytápěním s čidly vlhkosti a teploty v každé obytné místnosti a koupelně. Vše je ovládáno „smart“ systémem, který současně ovládá tepelnou pohodu, osvětlení, intenzitu větrání a předokenní rolety podle pokynů meteostanice. Systém také umožní okamžité náhledy spotřeb energií a dokáže upozornit centrální MaR na výskyt požáru v jednotlivých bytech. Odchodové tlačítko zhasne světla v celém bytě, sníží otáčky vzduchotechnické jednotky, sníží teplotu na klientem zvolenou hranici a uvede žaluzie do automatického režimu, aby nedocházelo k přehřívání interiéru.
Střechy jsou ploché, vegetační, s pobytovými terasami, v jižní části objektu pak šikmé pilové. Venkovní markýzy jsou navrženy z oceli a jsou zastřešeny čirým zasklením, případně trapézovým plechem s navazující skladbou extenzivní vegetační střechy. Pro závlahu je využívána akumulovaná dešťová voda (70 m3) a retenční voda (81 m3). V případě nedostatku dešťové vody je možné ji nahradit studniční vodou. Retenční nádrž je umístěna vně objektu. Dispozice vnitrobloku umožnila podtlakovou kanalizaci dešťové vody.
Na střeše jsou také umístěny fotovoltaické panely, které napájejí větrání a osvětlení garáží. Objekty jsou stavebně propojeny, založeny na hlubinných vrtaných pilotách. Piloty podporují monolitickou konstrukci spodní stavby, která je provedena jako tzv. „bílá vana“ z vodonepropustného betonu s krystalizační přísadou. Nosná konstrukce domu podzemního podlaží je navržena jako monolitická železobetonová. Nosná konstrukce nadzemní části objektu je navržena z železobetonového stěnového systému. Schodišťová ramena jsou prefabrikovaná. Vnitřní stěny jsou železobetonové nebo vyzděné z vápenopískových tvárnic, případně pórobetonových tvárnic. Sádrokartonové stěny jsou použity výjimečně.
Cihlové fasády
Celý areál je vnímán jako jedna velká továrna. A správná archetypální továrna má mít cihelné fasády, komín a okna s průmyslovým členěním. To je dobře vidět na koncepční skice od Tomáše Císaře, kterou jsme prezentovali společně s návrhem v CAMPu v roce 2018. Původně jsme počítali s větším spektrem cihelných formátů, druhů povrchů, barevností či způsobu kladení cihel. Tam jsme ale narazili na technologické možnosti realizace, například u vytváření abstraktních cihelných tvarů na fasádě pomocí robotů nebo atypických cihelných tvarovek. Projekt jsme proto více zracionalizovali a uvedli do současné podoby, která se od aktualizovaných renderů již tolik neliší. Fasády jsou členité s velkým množstvím lodžií, balkónů, teras a ozdobných prvků, jakoje např. rohová ocelová konstrukce představující lahev dnem vzhůru a odkazující na historii areálu.
Vzhledem k umístění objektu byl kromě tepelněizolačních požadavků kladen i maximální důraz na akustické vlastnosti fasády. Fasády jsou tvořeny pestrou škálou povrchových úprav a jejich kombinací, především ale cihelnými obkladovými pásky. Po několika fázích vzorování byly vybrány dva odstíny cihlových obkladů Terca výrobce Wienerberger v atypickém formátu s tloušťkou 18 mm z důvodu snížení zatížení systému ETICS. Jedná se o cihlové obkladové pásky Terca OPUS a Terca Pastorale ve formátu 216 × 65 mm, které jsou použité v kombinaci se spárovací hmotou v barvě přírodní bílá a antracitová. Na části fasády byly dále použity tmavé obkladové pásky Terca Agora grafietzwaart. Cihelný obklad realizovala společnost MC Stone.
Stejně jako cihlové fasády připomínají archetyp továrny, celým projektem se prolíná symbolika lahví, která se odkazuje k původní továrně. V různé míře je vepsána do každé budovy. Zábradlí lodžií severozápadního rohu dohromady připomínají lahev obrácenou dnem vzhůru. Na ni navazují cihlové lahve na fasádě, které vznikly atypickou skladbou cihelných pásků a použitím kontrastní spárovací hmoty. Profilované pilastry jsou tvořené různou tloušťkou tepelné izolace tak, aby navazovaly na skladebnost cihel. Celkem bylo použito 7500 m2 cihelných pásků, což zhruba odpovídá ½ milionu cihel, které byly ručně nalepeny na fasádu. Fasádu v celém objektu doplňují hliníková okna s trojsklem.
RADEK PODORSKÝ
Foto: Dan Materna, MC Stone (z realizace fasády)
Publikováno v časopise Materiály pro stavbu č. 05/2024
Výhody fasády z lícových cihel Terca
V rámci sortimentu Terca si lze vybrat nejen obkladové pásky v různých odstínech od světlých, červených až po tmavé v různých rozměrových variantách, ale i lícové cihly ve stejných odstínech – v provedení hladký/rustikální ale také plné a děrované.
Řešení fasády z obkladových pásků
Obkladové pásky jsou jednodušší variantou, jak dosáhnout vzhledu cihlové fasády. Obkladové pásky můžeme použít takřka kamkoliv, a to jak na novostavby, tak při rekonstrukci staveb. Při použití na fasádu lze pásky lepit přímo na obvodové zdivo nebo na zateplovací systém.