Podle Heima Scheucha, CEO skupiny Wienerberger AG: „Je v nestabilní době nezbytné, abychom se i nadále pevně soustředili na udržitelnou budoucnost. Právě k tomu nám pomáhá naše ocenění Brick Award. Architektura spojuje, vyzařuje stabilitu a vytváří hodnoty. Letos porota ocenila zejména projekty, které nabízejí odpovědi na výzvy spojené se změnou klimatu a řízením omezených přírodních zdrojů. Ocenění Brick Award upozorňuje na stavební projekty, které slouží jako příklady nejlepší praxe v oblasti udržitelných řešení a energeticky úsporné výstavby. Například tím, že ukáže, jak může použití místních nebo recyklovaných materiálů udržitelně snížit uhlíkovou stopu nových budov. Vítězné projekty poukázaly zejména na to, jak se architekti mohou vypořádat s rostoucími požadavky a právním rámcem pro udržitelnost, ekologickou stavební kulturu, energetickou účinnost a ochranu historických památek.“

Vítěze v soutěži Brick Award 22 vybrala porota složená z pěti mezinárodně uznávaných architektů: Jesper Gottlieb (Dánsko), Tina Gregorič (Slovinsko), Ingrid van der Heijden (Nizozemí), Wilfried Kuehn (Německo) a Brigitte Shim (Kanada). Porota zohlednila kulturní kontext a tradiční lokální stavební metody. Vzhledem ke změnám životního stylu souvisejícím s pandemií se porota shodla na tom, že poprvé by měl být kladen důraz zejména na kvalitu života. Chtěli by lidé v této budově pracovat, trávit zde volný čas či rodinné chvíle? Ocenění za svoji průkopnickou cihlovou architekturu získalo pět architektonických studií z Ekvádoru, Švýcarska, Číny a Francie. Vítězové zaujali esteticky přitažlivými, sofistikovanými koncepcemi a udržitelnými, na budoucnost orientovanými, stavebními metodami.

Porota vybrala vítěze z užší nominace 50 projektů. Ocenění se udělovala v 5 kategoriích: Příjemný domov (rodinné a menší bytové domy – 8 nominací), Společné bydlení (veřejné a společensky prospěšné stavby, bytové domy a veřejné prostory – 12 nominací), Společná práce (komerční, administrativní a průmyslové stavby – 8 nominací), Sdílené společenské / veřejné prostory  (budovy pro vzdělávání, kulturu a zdravotní péči, začlenění staveb do veřejného prostoru, celkové řešení veřejného prostoru – 13 nominací) a Inovace / novátorské projekty (kategorie zaměřená na inovativní architektonické koncepty a způsoby použití cihel a nových stavebních technologií – 9 nominací).

Město Jingdezhen v Číně má významnou historii výroby porcelánu. Muzeum císařských pecí (Jingdezhen Imperial Kiln Museum) bylo naplánováno studiem Zhu Pei přímo vedle ruin císařské pece z dynastie Ming. Komplex muzea tvoří osm parabolických cihlových kleneb, včetně dvou přízemních a pěti podzemních výstavních sálů. Jednotlivé klenby ve tvaru doutníku se mírně liší výškou, délkou a zakřivením a byly vytvořeny podle tvarů tradičních pecí. Na místě jsou uspořádány vedle sebe v mírně sevřeném shluku, s přibližně severojižní orientací. Budovy jsou propojeny nádvořími, která umožňují přístup denního světla do suterénů. V horních patrech dopadá světlo otevřenými nebo prosklenými konci klenby, vodorovnými světelnými štěrbinami nad podlahou, štěrbinami ve stěnách a světlíky, které připomínají kouřové otvory v peci. Konstrukce muzea také odkazuje na porcelánové dědictví města: Klenby se skládají z dvouplášťových cihelných stěn postavených tradičním způsobem a následně vyplněných betonem. 2,8 milionu použitých cihel tvoří směs nových a regenerovaných cihel, které zbyly po demolici pecí. Tento výjimečný projekt tak nabízí vše, co se od veřejného prostoru vyžaduje, a zcela zaslouženě se stal vítězem nejen kategorie „Sdílení veřejných prostor“, ale i hlavní ceny.

Lokalita:         Jingdezhen, Čína

Architekti:      Studio Zhu Pei, Architectural Design & Research Insitute of Tsinghua University

Copyrights:    Schranimage, Studio Zhu Pei

Ve francouzském Pantinu, severovýchodním předměstí Paříže, postavila architektonická kancelář Avenier Cornejo architectes tři budovy u kanálu Canal de l'Ourcq. Zahrnují celkem 88 bytů, jsou uspořádány do půlkruhu a uzavírají malé nádvoří, které ústí ke kanálu. Třetí blok se nachází na západní straně ulice: Má o jedno podlaží navíc a komerční prostory v přízemí. Všechny tři budovy mají zhruba stejné proporce, ale jejich design je dán tvarem pozemku a orientací ke kanálu. Ručně tvarované cihly byly kladeny v natahovací vazbě s dutými spárami. Okenní části jsou osazeny v kontrastní vlámské vazbě, přičemž čelní cihly jsou poněkud zapuštěné, aby vytvářely reliéfní efekt. Architekti zvolili tři barvy cihel jako moderní reakci na světle žlutou barvu mlýnů Grands Moulins de Pantin, postavených v roce 1884, které se nacházejí jen o něco dále na západ podél kanálu. Také kov použitý na okenní rámy a zábradlí má na každém bloku jinou barvu: Červené cihly doplňují šedé kovové detaily, světle šedé cihly zelené prvky a tmavě šedé cihly hnědé. Stejné cihly byly použity také na vydláždění cesty, která se klikatí mezi starými stromy v zahradě. Celek je zdařilou syntézou jednoty a rozmanitosti.

Lokalita:           Pantin, Francie

Architekti:        Avenier Cornejo Architects

Copyrights:       Schnepp Renou

Architektonický kolektiv Natura Futura považuje „Dům, v němž se bydlí“, nacházející se v ekvádorském Babahoyo, za: Prohlášení, které nejenže se staví proti komercializaci města, jež mnoho lidí odsouvá na okraj společnosti, ale také prohlášení, které cihle dává symbolickou funkci a zároveň funkci stavebního materiálu. Tento tradiční stavební materiál je často přisuzován chudším vrstvám obyvatelstva – často je zakrýván, omítán a natírán. Architekti chtějí tímto projektem demonstrovat a prozkoumat hodnotu cihel jako materiálu pro živé a obyvatelné město. Stavba se vrací k tradičním domům latinskoamerického města, které jsou v Babahoyo stále běžně k vidění, a plně využívá pozemek o rozměrech 30 × 12 metrů. V přízemí se nachází komerční prostory a v horním patře byt a pět místností, v nichž sídlí vzdělávací instituce. Pásy střešních oken a úzká chodba podél vnějších stěn propouštějí denní světlo. Střešní konstrukce je vyrobena ze dřeva – dalšího materiálu spojovaného s chudobou. Rozsah tohoto projektu zdaleka přesahuje obvodový plášť budovy. Upozorňuje na drobné iniciativy, které rozšiřují definici budov se smíšeným využitím a pozitivně tak přispívají ke kvalitě městského života v centru moderního města. Kombinace neortodoxního prostorového uspořádání a zvolených materiálů činí z „Domu, v němž se bydlí“ skutečné vyjádření víry.

Lokalita:           Babahoyo, Ekvádor

Architekti:         Natura Futura

Copyrights:       José Fernando Gómez

Název „2226 Emmenweid“ vychází z technologického konceptu budovy, který zajišťuje stabilní vnitřní teplotu mezi 22 a 26 stupni Celsia. Nová čtyřpodlažní budova navržená ateliérem Baumschlager Eberle Architekten ve švýcarském Emmenbrücke vyniká světlou vápennou omítkou a pravidelným rozmístěním velkorysých oken zasazených hluboko ve stěnách. Její mohutnost podtrhuje valbová střecha se zarovnanými okraji. Zapuštěná část fasády vytváří výraznou horizontální linii, která dodává masivnímu bloku strukturu a navazuje vztah se sousedními budovami. Koncepce půdorysu je jednoduchá a navržená tak, aby umožňovala širokou škálu využití. Vnitřní jádro obsahuje schodiště, sociální zařízení a kuchyňky. To je obklopeno rozsáhlým víceúčelovým prostorem bez nosných příček, který lze flexibilně konfigurovat pro různé účely. Konstrukce stěny se skládá ze dvou vrstev cihel o tloušťce 36,5 cm: Jedna je nosná a izolační, druhá je izolační. Byly použity nevyplněné velké cihelné bloky, které zajišťují účinnou difúzi vodních par a významně přispívají ke stabilitě vnitřního klimatu. Kromě svých prostorových a klimatických kvalit dokazuje „2226 Emmenweid“, že v oblasti komerční výstavby kanceláří je možný nový způsob myšlení – takový, který se zaměřuje na faktor času při překonávání zvyklostí mechanického věku: dlouhou životnost a celoroční i celodenní stabilní klima.

Lokalita:           Emmenbrücke, Švajčiarsko

Architekti:        Baumschlager Eberle Architekten

Copyrights:       René Dürr a Max Carlo Kohal

Na tomto místě dříve žili rybáři a zemědělci. Před zahájením výstavby se zde nacházel sklad a několik malých domků. Na přání klienta byly tyto struktury částečně zachovány a ovlivňují identitu projektu. Projektantům se podařilo spojit chaty s luxusním hotelem s odkazem na tradiční čínskou architekturu. Na pozemku byla vytvořena mřížka, která připomíná tradiční čínské domy na nádvoří a propojuje stávající budovy. S výjimkou dvoupodlažního domu ve dvoře, kde se nachází knihovna a některé pokoje pro hosty, jsou všechny budovy v areálu jednopodlažní. Cihlové zdi obklopují všechny funkční plochy včetně čtyř zahrad. Zdivo je částečně uzavřené a částečně otevřené. Otvory ve stěnách nabízejí řadu výhledů do různých teras recepce, restaurace a pokojů pro hosty. Při procházení budovou se otevírají mnohotvárné prostory a choreografické výhledy na vnitřní a vnější krajinu – propojení nebe a země. Tento vítězný projekt v kategorii „Inovace / novátorské projekty“ odkazuje na tradiční architekturu regionu. Recyklací a opětovným použitím regenerovaných cihel však také prokazuje silný závazek k udržitelnosti a odpovědnosti vůči životnímu prostředí.

Lokalita:           Shanghai, Čína

Architekti:         Neri&Hu Design and Research Office

Copyrights:       Pedro Pegenaute