5 nejčastějších chyb při realizaci šikmé střechy

DHV, či doplňková hydroizolační vrstva, se může jevit jako velmi nenápadná součást střešní konstrukce, která se jako jedna z vrchních částí skladby střechy nachází přímo pod skládanou krytinou. Hlavním úkolem této vrstvy je chránit střechu před proniknutím srážek a vlhkosti do konstrukce a zabránit pronikání nečistot z exteriéru do spodních vrstev střechy. Tato nenápadná součást střešní konstrukce. Je tedy nad slunce jasné, že pokud je s touto vrstvou něco v nepořádku, ať už mluvíme o poškození při provozu, nesprávné pokládce či o perforování při pokládce, jedná se o velký problém.

Při výběru této vrstvy je třeba se vždy řídit sklonem a tvarem střechy (zejména pokud plánujeme střechu plošší než kolik je doporučené minimum) a místními podmínkami.

Laťování je důležité nejen z hlediska estetiky, aby výsledný vzhled střešního pláště odpovídal představě investora, ale i z hlediska průniku vody do konstrukce. V důsledku totiž při nevhodném laťování hrozí poškození DHV a průnik vlhkosti (déšť, sníh) střešní krytinou, což nakonec dohromady může způsobit poškození konstrukcí pod střešní skladbou. Každá pálená krytina má proto ve svém technickém listu uvedenou správnou, optimální vzdálenost latí (běžně mezi 300 až 380 mm), která nastíněným nepříjemnostem pomůže předejít. Důležitým údajem je rovněž znalost (ne)posuvnosti tašky v hlavovém zámku – posuvné tašky mají v laťování vůli větší než 3 cm, rozměření latí je proto mnohem jednodušší. Pokud se nám nedaří střechu rozměřit na celé řady latí, lze pálené tašky i krátit odříznutím horní části, což se následně skryje pod hřebenáči. V úrovni okapu nikdy a za žádných okolností nekrátíme!

V případě rekonstrukcí či složitých tvarů střech nabízí Tondach posuvné tašky, které umožňují flexibilnější laťování a jsou proto vhodné nejen pro střechy, na kterých je složitější dodržet přesné rozlaťování, ale i pro všechny složité tvary a plochy, které projektant přenesl z architektovy (a investorovy) představy na papír.

O pokládce tašek toho již hodně zaznělo (a ještě zazní), stejně jako o nedodržení skladeb. Zaměřme se proto na doplňky – těch je pro střešní konstrukci celá řada, ať už mají za úkol nad střešní plášť vyvést hromosvod, anténu, odvětrání či kabely k solárním zařízením, jejich správné osazení je stejně klíčové jako jakákoli jiná část pokládky střešního pláště. V místě těchto doplňkových tašek (Tondach tyto tašky dodává v kompletním setu se vším, co je k instalaci potřeba, vč. návodu) je totiž třeba proříznout všechny folie, jmenovitě pak hydroizolaci, a následně vše správně napojit a utěsnit, aby do střešní skladby a přilehlých konstrukcí nepronikala vlhkost. Zde je proto třeba maximální ostražitost při napojování fólií – a ideální je se samozřejmě řídit pokyny a návodem výrobce, který střešní doplněk dodává.

Přestože by se mohlo zdát, že přichytávání pálených tašek nemá úplně význam, protože jsme přeci v Čechách, kde nehrozí tornáda, a střešní taška je sama o sobě dostatečně těžká a celková pokládka dostatečně komplexní, doporučení a pravidla jsou od toho, aby se dodržovala – i v našich podmínkách se můžeme setkat s počasím, které je schopno krytinu vážně poškodit a tašky ze střechy nejen nadzvednout, ale i „sfouknout“.

Tašky se proto kotví na štítech, na nárožích, v úžlabích či kolem prostupů. Na těchto exponovaných místech kotvíme každou tašku.

Při sklonu nad 45 ° je potřeba v ploše střechy připevnit každou třetí tašku, při sklonu nad 60° každou tašku v ploše a pokud přesáhneme 70°, musíme každou tašku v ploše zajistit nejen příchytkou, ale i vrutem zavrtaným do hlavové části tašky. Hřebenáče se standardně kotví příchytkami. Tondach pro tyto příležitosti nabízí vlastní speciální příchytky, které v závislosti na místních podmínkách spolehlivě kotví jednotlivé taky k latím.

Okrajové tašky a jejich uložení jsou kapitolou samy pro sebe. Pokud se totiž uloží s nedostatečnou mezerou od stěny (a bez řádného oplechování), hrozí nejen poškození fasády, ale i zatékání vody do konstrukce.

V neposlední řadě je třeba myslet i na bezpečnost – pády sněhu ze střechy jsou noční můrou majitelů většiny objektů, zejména pak v horských oblastech, kde se může jednat až o zdraví nebezpečné masy sněhu. Pro tyto případy je vhodné na střechu umístit kovové sněhové háky či protisněhové tašky (Tondach tyto tašky nabízí jako doplňkové k celé řadě druhů pálených krytin). Tyto háky/tašky se umisťují do celé první řady u okapu, dále pak do plochy střechy na každou druhou až osmou tašku dle sklonu střechy a sněhové oblasti, ve které se stavba nachází (tj. dle množství sněhu, které se může na střeše v sezóně nakumulovat). Problémem ovšem je, že toto řešení funguje pouze při navržení správného počtu háků na střeše – háky se však jednoduše instalují, není proto problém je na střechu přidat či ubrat.

Nejúčinnější obranou proti sněhu pak je kombinace háků/tašek v ploše střechy a liniového sněhového zachytávače v okapové části střechy. Tento zachytávač (v podobě mříže, trubky či kulatiny) se upevní do kovového držáku kotveného za přídavnou lať či kontralať – což dělá montáž poměrně pracnou, jelikož následní umístění pálené tašky vyžaduje probroušení v místě prostupu držáku. Určitě se ovšem jedná o lepší variantu než zranění chodce padajícím sněhem.