Větrání střechy a jeho základní zásady

Pro funkční odvětrání střechy samotné dodržení odvětrávacích průřezů nestačí. Je třeba brát v potaz i tvar střechy, který může kontinuitu větrání komplikovat. Větrací profil nesmí být v žádném případě být přerušen překážkami, vše je třeba konstrukčně vyřešit. Například vynechat mezery mezi kontralatěmi úžlabními a těmi v ploše.

Další podmínkou správného odvětrání členitých střech je montáž větracích tašek nejen podél hřebenů, ale i podél nároží, které je z pohledu větrání v podstatě to samé jako hřeben. Argument, že v nároží střecha větrá přes hřebenáče, neobstojí. Větrání jimi je pouze pomocné a hlavní objem musí zajistit větrací tašky. 

Z pohledu větrání se nejvíce chybuje v detailu odvodu větracího vzduchu ze střechy. Nejčastěji k tomu dochází v již zmiňovaném nároží, kde bývají větrací tašky opomenuty buď zcela, nebo jich bývá málo. Tím se dostáváme k zásadní otázce, jaký počet větracích tašek je správný?

Připomeňme nejprve, že plocha odváděcího větracího otvoru se má rovnat 50 cm² na metr hřebene z každé strany do délky krokve 5 m. Pro zajištění tohoto požadavku je možno použít buď kombinaci větracích tašek s hřebenovými pásy, nebo speciální tašky pro připojení hřebene.

V případě větracích tašek je nejdůležitější respektovat větrací průřez konkrétního typu tašky. Mohou se výrazně se lišit, a to nejen podle výrobce, ale i podle druhu tašky. Rozhodně se proto nelze řídit zaužívaným zjednodušením, že na 100 m2 stačí 10 větracích tašek. Realita je taková, že spotřeba na 10 větracích taškách teprve začíná a pokračuje až k hodnotám 42 kusů u některých typů tašek. Navíc je třeba dodržet pravidlo a umístit minimálně 1 větrací tašku do každého pole vytvořeného kontralatěmi, byť by se tak překročil počet tašek nutných jen z hlediska velikosti větracího otvoru.

Větrací tašky se instalují ve 2. řadě pod hřebenem a ve vrcholu (hřebeni či nároží) se doplňují o větrací pásy. Ty chrání vytvořenou mezeru mezi hřebenáčem a střešní taškou proti polétavému sněhu při současném zajištění proudění vzduchu. K dispozici jsou pásy špičkové, i ty tzv. „za lidovku“. Rozdíl v ceně patrný na první pohled je podložen méně viditelnými rozdíly v kvalitě, které však mohou práci zefektivňovat do té míry, že dražší výrobek je ve výsledku mnohem výhodnější.

Na rozdíl od klasického řešení odvětrání se speciální posuvné větrací podhřebenové tašky používají podél celého hřebene hned v první řadě. Díky jim je větrání střechy rovnoměrné a neomezuje se na jednotlivé větrací průduchy. Vykoupeno je to však některými úpravami, například jinou roztečí laťování než u tašek v ploše. Jinak by mohla být funkce větrání eliminována. Přesto je montáž podhřebenových tašek rychlejší než těch větracích, minimálně usnadněná o pokládku větracího pásu. Vytvořené liniové větrání potřebu jeho užití odbourává.

Pro instalaci podhřebenových větracích tašek hovoří i estetika. Plocha střechy není díky jim rozbita výraznějšími doplňkovými prvky, což přispívá ke kompaktnímu vzhledu střechy a eleganci celé stavby.

Přes zmiňované přednosti mají i podhřebenové tašky své limity. Bezpředmětné je jejich použití například u valbových střech s krátkou délkou hřebene a neuplatní se ani u nároží, kde je stále nutné počítat s větracími taškami, doplněnými o větrací pásy. 

Aby bylo ve střeše zajištěno funkční odvětrání, musejí být současně splněny tři principy:

• Pro nasávání u okapu musí být vytvořen volný průřez o velikosti 2 ‰ příslušné střešní plochy, minimálně však 200 cm² (pozor na zmenšení průřezu větrací mřížkou nebo podbitím přesahů)
• u hřebene a podél nároží nejméně 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy, tj. při délce krokve do 5 m min. 50 cm² na 1 bm šířky hřebene. Při délce krokví nad 5 m je nutné větrací průřezy zvýšit (o 10cm² na každý 1 m),
• vzduch se odvětrává v hřebeni (resp. nároží), a to průřezem velikosti 0,5 ‰ příslušné střešní plochy. Pochybení byť v jediné z uvedených položek povede s největší pravděpodobností k podstatnému snížení životnosti a funkčnosti celého střešního pláště, a to i při použití nejkvalitnějších materiálů. Správné zabudování materiálů do střechy je totiž stejně důležité jako jejich bezvadná výroba.

Pochybení byť v jediné z uvedených položek povede s největší pravděpodobností k podstatnému snížení životnosti a funkčnosti celého střešního pláště, a to i při použití nejkvalitnějších materiálů. Správné zabudování materiálů do střechy je totiž  stejně důležité, jako jejich bezvadná výroba.

Pro kvalitní větrací pásy je charakteristický především velký větrací průřez, zajišťující účelné větrání střechy. Hned na druhém místě jsou vychytávky zjednodušující a zrychlující práci, jako široké lepící pásy pro spolehlivé zajištění k jakémukoliv podkladu na střeše. Použité kvalitní lepidlo navíc ani v teplých dnech neměkne a nekomplikuje stržení krycí pásky. Vysoká průtažnost pásů (až dvojnásobná ve srovnání s lacinějšími výrobky) zase umožňuje bezproblémové vytvarování každého detailu, včetně tašek s vysokou vlnou.

Obchodní samozřejmostí je nabídka pásů v různých šířkách pro potřeby konkrétních sklonů a střešních krytin, i různé barvy pro dokonalý vizuální efekt hotové střechy. Za své hovoří i dlouhá záruka, v porovnání např. s plastovými pásy až trojnásobná.